Počepice - Malá Hraštice 5 : 3 (3 : 1)

(12. kolo)

Opět bez oficiálně delegovaného rozhodčího odehrálo naše mužstvo další utkání v Počepicích. A tak se rozhodování ujal domácí pomezní Ledinský, který zejména v jeho závěru vzal režii do svých rukou, prakticky půl hodiny nepustil naše mužstvo do hry, pískal jeden vymyšlený faul za druhým, až se domácí konečně asi čtyři minuty před koncem trefili a zajistili si tak důležité tři body.

Úvod utkání se nám nepovedl. Neuplynulo ani deset minut a domácí vedli. Po naší ztrátě balónu získali na půli míč, jejich záložník se napřáhl a z dobrých 25 metrů vymetl šibenici naší branky. Naše mužstvo dál pokračovalo ve statické hře a tím si koledovalo o další branku ve své síti. Ta padla z penalty po předchozím faulu O. Měchury.

Teprve potom jsme se rozehráli a podařilo se nám skóre stáhnout. Po dvou vyložených šancích J. Pavlíka se trefil Vl. Kardinál. Dál jsme pokračovali ve velmi pěkné hře, jenže smutným hrdinou utkání se stal J. Pavlík, který další dvě vyložené šance po samostatných nájezdech nedal. A tak přišel trest. Na půli ztratil míč V. Batulka, domácí útočník se natlačil na J. Sauera, upadl a rozhodčí Ledinský opět nekompromisně ukázal na pokutový kop. Přitom prakticky stejnou situaci v šestnáctce domácích pár minut před tím jako penaltový faul neposoudil.

Úvod druhého poločasu jsme zvládli na jedničku. Další tutovku ještě zazdil Vl. Kardinál, který v 47. minutě vysoký míč sám před brankářem špatně trefil, takže domácí svatyni přestřelil, ani ne za dvě minuty však teatrální pád V. Batulky v šestnáctce k překvapení všech arbitr Ledinský posoudil jako faul a nařídil pro nás penaltu. Určený exekutor J. Pavlík přenechal místo R. Sojkovi a ten snížil na 2-3. Neplynulo ani pět minut, za půlí se uvolnil O. Měchura, dlouhým pasem našel hlavu M. Klementa a ten skóre srovnal.

Rozhodčí Ledinský si zřejmě uvědomil, že kompenzací penalty udělal chybu a zhruba od patnácté minuty druhého poločasu neuvěřitelným způsobem tlačil svůj tým. Pískal nám doslova vše možné i nemožné, takže domácí v té době kopali snad dvacet trestných kopů, naštěstí většinou velmi špatně, takže naše obrana bez problémů odvracela. Nám se nedařilo vymanit z tohoto tlaku rozhodčího, závěr utkání se až na výjimky proto odehrál na naší polovině. Tou výjimkou byla šance vystřídavšího F. Šusty, který sám před brankou podběhl centr. M. Klementa.

Samotný závěr už s fotbalem neměl nic společného, dal by se spíš přirovnat k frašce. Po dalších sporných situacích rozhodčí odpískal za nastřelenou ruku trestný kop asi pět metrů před šestnáctkou a nejlepší hráč domácích vstřelil rozhodující gól. V poslední minutě pak stejný hráč potrestal hrubku naší obrany a vstřelil závěrečný gól. Po něm zůstal ale na hřišti ležet po nezaviněné srážce s naším gólmanem. To vyvolalo velké emoce a strkanice. Dvanáctý hráč domácích, rozhodčí Ledinský, proto raději utkání ukončil, i když se měly nastavovat ještě nejméně tři minuty.

Sestava: P. Haspekl - L. Černý (85. V. Obrmajer), J. Sauer, R. Sojka, O. Měchura - M. Klement, V. Batulka, J. Oktávec, T. Krotil (70. F. Šusta) – J. Pavlík, Vl. Kardinál

Branky: 22. Vl. Kardinál, 50. R. Sojka, 54. M. Klement

Z. Makovička: Chtěl bych porovnat výkon počepického rozhodčího s výkonem našeho laika Šupáčka, který rozhodoval před týdnem utkání s Klučenicemi. Jsem rád za to, že se náš rozhodčí k tak ubohému přístupu, jako pan Ledinský, neuchýlil. Naopak, hráči Klučenic mu za jeho výkon před týdnem po utkání poděkovali! Pan Ledinský si naopak řekl jen o to, aby si člověk před ním příště jen odplivl. Zarážející je také to, jak deleguje svaz na utkání rozhodčí. To už nemůže být náhoda, že druhý rozhodčí na naše utkání nepřijel. Ale raději hodnoťme náš výkon. Už to opravdu vypadá, že jsme nějak urazili fotbalového pána Boha. To proto, že naše střelecká produktivita je velmi nízká, měli jsme už vést v prvním poločase, jenže bez gólu to nejde. Ale ono se vlastně v Počepicích tentokrát vyhrát ani nedalo, ale to bychom se vraceli k sudímu, a to se mi nechce. Je mi líto zranění každého hráče, bohužel domácí mohou děkovat jen sami sobě. Jestliže k výhře zvolí takovou cestu, jako to udělali tentokrát, nemohou se divit, že soupeře to rozhodí a některé situace nezvládne. To není omluva pro naše mužstvo, ale jen konstatování skutečnosti.