Už toho bylo moc

Jak jsem zde už uvedl, rozhodl jsem se ukončit s okamžitou platností po zápase s Rosovicemi účinkování u prvního mužstva. Současně jsem přerušil jakékoliv aktivity ve vztahu k fotbalovému oddílu i Sokolu, z kterého jsem vystoupil. Jedinou věc, kterou dál budu vykonávat, je řízení tohoto webu. Na jedné straně byl to můj nápad zřídit webové stránky, a to už skoro před deseti lety, na druhou stranu je to můj chleba, chci proto, aby si dál udržel velice slušnou úroveň, kterou bezesporu má, což oceňují hlavně lidé mimo náš oddíl, kteří sem často zavítají.

Důvodů, proč jsem v Malá Hraštici skončil s fotbalem, je mnoho. Především vykonávání řady věcí, bez kterých by oddíl nefungoval, protože v něm nebyli a vlastně stále nejsou lidi, kteří by to dělali, mně zabíralo stále více času, takže jsem ani o víkendu neměl takřka žádný volný čas. To nebylo jen trénování, ale také tisíce hodin věnovaných péči o hřiště, administrativě, shánění proviantu atd. Došlo to tak daleko, že svůj osobní život jsem podřizoval tomu, kdy je trénink, kdy je zápas, kdy je třeba posekat hřiště, zalévat, tohle opravit, tamto natřít apod. Byl jsem tedy nejen trenér, ale i faktický vedoucí mužstva a zároveň údržbář, byl jsem doslova otrok svého koníčku.

Ukončit činnost jsem chtěl už vloni. Měl jsem za to, že se nám podaří získat pro trénování P. Buriana, který má všechny předpoklady k tomu, aby se stal novým impulsem pro naše mužstvo, je na rozdíl od řady lidí i ambiciózní a jak jsem se přesvědčil i mnohem lepší trenér než kdokoliv, koho jsme poznal, mě nevyjímaje. Bohužel se rozhodl jinak a tak jsem se sebezapřením pokračoval dál. Nakonec jsem byl rád, protože jsem v Hraštici zažil skvělý ročník, kdy jsme získali rekordní počet bodů v okresním přeboru v historii.

Na zem mě opět dostala letošní letní příprava, kdy řada hráčů opět chyběla, ať už z objektivních, ale podle mě hlavně subjektivních důvodů. Nebylo proto divu, že jsme začali tak, jak jsme začali, tedy tragicky. Postupně se však hra i výsledky zlepšily a konec je nad očekávání velice dobrý, i když naprosto zbytečná prohra s Rosovicemi v předposledním kole znamenala, že místo čtvrtého místa jsme obsadili až šesté. Mohli jsme tak být na dohled týmům na pomyslných stupních vítězů. Opět se potvrdila stará pravda, že fotbal nemá logiku, abych citoval skvělého trenéra Bohemky Pospíchala, tentokrát v náš prospěch. I když to je pofiderní. Na řadě hráčů jsem poznal velké sebeuspokojení. Vždyť od konce září až do konce sezóny se neuskutečnil žádný trénink dospělých pro nedostatek lidí. A to je v Hraštici přes 30 registrovných fotbalistů! Mám obavy, že tento přístup hráčů bude dál pokračovat. Jak bych se rád mýlil! Novému trenérovi proto nezávidím, bude to muset zlomit, aby mužstvo nedopadlo tak, jako řada jiných, kde se netrénuje dlouhodobě. Pro příklady nemusíme jít daleko, v okolí je jich hned několik. 

Dalším důvodem je přístup k hřišti. Za letošní podzim se za necelé dva měsíce takřka zničila dlouholetá práce nejen mě, ale i těch, kteří mi pomáhali. Nebylo jich bohužel moc, mohl bych je spočítat na prstech jedné ruky. Na hřišti je tak dnes více bláta než trávy! A jen proto, že není ochota dodržovat takové základní principy, jako je střídání míst při trénincích a zápasech, nechodit na plochu, když leje nebo když je dlouhodobé sucho, hlavně při rozvičení atd. Hřiště v Hraštici je specifické tím, že je mělké, na skále a navážce. To všichni vědí, ale nikdo to nerespektuje. Bude podle mě stát hodně úsilí, aby se znovu obnovilo. A to už dělat taky nechci.

V posledním kole v Boroticích jsem si utkání doslova užil, na rozdíl od předchozího, s Rosovicemi, kdy jsem byl vytočený dávno před ním právě kvůli stavu hřiště, neschopnosti některých zajistit základní věci před utkáním atd. V Boroticích jsem byl bez nervů z toho, jak dopadne, některým verdiktům rozhodčího jsem se zasmál, nerozčílily mě, jako když jsem byl na lavičce, nezajímal jsem se o to, jestli mají hráči nebo rozhodčí co pít (i to jsem musel dělat, abychom jsme si netrhli ostudu), jestli svěřenci dělají žákovské chyby apod. Zkrátka, stal se ze mě obyčejný fanda, kterého výkon řady hráčů potěšil, některých zklamal, tak to ale ve fotbale chodí! Pak jsem s nimi v hospodě výhru v pohodě zapil, nemusel jsem poslouchat řeči "odborníků", jak ten a ten hráč neměl hrát, jak je zbytečné, že řvu na rozhodčího, že fotbalu nerozumím, nemrzelo mě, že někdo některému hráči pochlebuje, plácá po zádech, jaký je pašák, když odejde, nenechá na něm nit suchou atd. 

Přeji hlavně novému trenérovu P. Plívovi hodně úspěchů. Tým převzal poměrně konsolidovaný, vyvážený, s řadou mladých hráčů, fobalistů střední generace i zkušených borců. Určitě mužstvo je v lepším stavu, než když jsem začínal já před deseti a půl roky. Troufnu si napsat, že s ohledem na talent jde o nejlepší fotbalisty, kteří v Hraštici kdy byli. Jde teď o to, najít v nich motivaci, aby na sobě začali mnohem více pracovat než dosud, aby jejich výkonnost dál rostla. Abychom se v Hraštici dočkali třeba i toho "kraje". A na to jsem také sílu už neměl. 

Zkrátka, bylo toho moc a jsem rád, že to skončilo.

(Ex)lodivod